Horní menu

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Zajímavosti > Kronika

Kronika a pamětnice vypravují 

První obcí za Žatcem směrem na Postoloprty jsou Staňkovice. Dominantu tvoří kostel sv. Václava, za obcí se nachází nevelký zámeček.

V kronikách, které opatrují na obecním úřadě, se uvádí: “Půda je dobrá pro luštiny, cukrovku, ale hlavně prvotřídní chmel. Mnoho škody nadělá potok Sázava, který se pravidelně rozvodňuje. Zato řádně zavlaží pozemky a přináší blahodárnou prsť.” Škod ale bylo patrně více než prsti, proto byl potom roku 1889 regulován nákladem 180 000 K. Mezi místními zvyky se uvádí, že zesnulý nebyl ve Staňkovicích odvážen do kostela, ale z hygienických důvodů z domu rovnou na hřbitov ke hrobu.

Telefon je v obci zaveden roku 1910, v roce 1922 proběhla elektrifikace, od roku 1930 funguje autobusové spojení se Žatcem.

Zachovala se i kronika české školy. Ta se slavnostně otevírala roku 1922, aby “vyrvány byly zbývající děti české před úplným poněmčením”. Dočítáme se zajímavé věci o spolužití Čechů a Němců. Vztahy nebyly právě idylické. Když roku 1918 přibyl do vsi český farář, utrušovali Němci: “ Ten český pes již jde”. Rozruch a nevoli vzbudila i farářova sestra, která se oblékla do slovanského kroje. Duchovní byl úředně potahován za zdůrazňování “zde nenáviděné národnosti”.

Kronika vzpomíná i 28. Říjen 1918, kdy “bylo ve vsi ticho, Němci zaraženi”. Ve volbách roku 1925 kandidovalo do voleb 16 stran, nejvíce hlasů české menšiny dostali sociální demokraté a strana Rund der Land.

Poslední zápis je z října 1938. Autor kroniky byl “nucen opustiti Staňkovice, ze školního majetku nezachováno takměř ničeho.” Podepsal se jako evakuovaný řídící učitel Steinsinger.

Mamince paní Marty Hanzlové situace národnostně vyhrocená nepřipadala. Naopak uvádí vysoké procento smíšených manželství. V lidnaté obci se uživili dva řezníci, tři majitelé obchodů, pekař Forster, krejčí Jílek, k dispozici dva žehlicí mandly, švec, též kamnář, truhláři, zámečník, pokrývač. Kromě tří hospod se prodávalo pivo i v domcích ve sklepích. V úpravném parčíku se hrávala ochotnická divadla. Úhledné rozárium s vodotryskem jste našli před budovou dnešního Motesu. Na sv. Václava vypukla pouť. Krámky s hrnci, pentlemi a cukrovinkami vroubily celou hlavní ulici. Šest neděl po pouti následovalo posvícení. Místní specialitou byl “sirobzehlen” - kostičky upečeného těsta, polévané nahusto uvařeným sirupem z cukrové řepy.

Po válce se nastěhovalo do chalup po Němcích množství volyňských Čechů. Přestal se slavit Slunovrat, zato se “Na Krupici” začal pálit Jan Hus. V roce 1953 se dokončilo sídliště pro rodiny vojáků z letiště. Tehdy fungovalo ve Staňkovicích dokonce i kino. Od té doby, co se Staňkovice osamostatnily od Žatce, se viditelně vzmáhají. Aby náležitě zdůraznily, že Žatec nepostrádají, vznikla ojedinělá a úplně nová tradice: Staňkovická dočesná, s bohatým kulturním programem, mažoretkami. Akci sponzoruje řada zvláště místních firem. Leccos bylo v posledních letech opraveno. Snad ani sochy svatých nezůstanou věčně bezhlavé.

Aktualizace této sekce: Jahelková Sylvie 
6.1.2010