Rychtářské právo

Dosti často ještě existující a na obecních úřadech uchovávaná rychtářská práva byla vytvořena ze silnější hole, která byla často potažená kůží a opatřená závěsným štítkem a “zavřenou rukou”, která zase naopak byla vyřezaná ze dřeva anebo ulitá z mosazi. Staňkovické rycht. právo je výjimkou. Namísto obvyklé “zavřené ruky” je opatřeno mužskou hlavou. Na krční části je didikace letopočtu 1580 na zadní straně a na přední straně abraviatury IHZP. Uvedený letopočet takto souhlasí se zavedením starostenství ve Staňkovicích.

Hlava má kudrnaté vlasy, obličej ozdoben dlouhým knírem. Na dlouhém krku na přední straně pod výše uvedenými písmeny vidíme už téměř nečitelnou zkratku WR a pod tím letopočet 1604, pod tím písmena GMZ, poblíž zakryté hlavičkou železného hřebíku číslo 1630. O více než půl století později obdrželo rychtářské právo novou hůl, a sice pěkně vyřezávanou, pro svou dobu charakteristickou. Didikace J. R. patří nepochybně tomu, kdo tuto hůl pěkně vyřezal ze švestkového dřeva, právě tak na vznik upozorňuje letopočet 1690 v reliéfu. Na dvou místech: nahoře a na konci hole se nachází řemen, končící poutkem.

Rychtářská hůl musela sloužit nejrůznějším účelům : zvláště lícová strana obličeje vykazuje silné zploštění nosu. Vedle stojící zobrazení rycht. hole z její přední a zadní strany ukazuje, že tato rycht. Hůl byla mezi ostatními známá právě svým uzpůsobením. Stalo se tak didikací nebo snad propůjčenými privilegii? Nebo dlouhodobé požívání rychtářské hole způsobila zvláštní úcta a vděk?

Jak se ta věc měla, to je to nejzajímavější, co známe. Obec rycht. hůl věrně opatrovala a nyní je jako relikvie staré rychtářské moci deponována v teplickém muzeu.

Rycht. hůl byla později, a sice v 19. stol., užívána k tomu, aby vyhlášky a oznámení obecního starosty nebo jiná sdělení byla předávána přitom byla připevněna na holi od domu k domu a nakonec se zase vrátila na obecní úřad. Každý vesničan byl povinen vyhlášku přečíst a předat svému sousedovi. Když byly tyto rycht. hole zrušeny, putovaly do obecního kumbálu, a na jejich místo nastoupilo obyčejné kladivo ze dřeva, na něm bývaly vyhlášky přitlučeny a putovaly svou rundu. V mnohých vsích se tomu také dialektem říkalo: “Palice obchází.”