Historie Tvršic

Název obce pochází z vlastního jména Tvrša, což byla mazlivá přezdívka pro Tvrdoslava. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1378, kdy zde kapitula kostela Všech Svatých na pražském Hradu vysadila zákupním právem pět lánů. Až do poloviny 18. století byla majetková držba ve vsi rozdrobena. Mezi majiteli nalezneme často vlastníky, kteří sehráli významnou roli v našich dějinách. Tak od poloviny 15. století až do roku 1750 odvádělo 9 sedláků a 4 chalupníci poplatky pražské universitě. V letech 1585 – 1587 patřil díl Tvršic nejbohatšímu českému velmoži Vilémovi z Rožmberka. Po roce 1628 zase získal Tvršice Pavel Michna z Vacínova, což byl po Valdštejnovi největší pobělohorský zbohatlík. I mocnému pánovi Jiřímu z Lobkovic na Líčkově, který byl v roce 1594 za pikle proti císaři odsouzen k doživotnímu žaláři, patřívala část Tvrzic. Nemalé majetky mívali v Tvršicích i žatečtí měšťané. Z dalších šlechtických rodů, které se do dějin obce zapsaly, lze jmenovat Sekerky ze Sedčic, Hrušky z Března, Sinzendorfy a Herbersdorfy. V roce 1692 koupil panství Postoloprty, kam už trvale patřily i Tvršice, kníže Ferdinand Schwarzenberg.

V roce 1654 bylo 21 zdejších hospodářů rozděleno mezi tři vrchnosti. Tvršice se snad nejrychleji ze všech obcí na okrese vyhojily z následků třicetileté války: ani jedna usedlost nebyla pustá a všichni sedláci pěstovali chmel (před rokem 1618 se tu hojně pěstovalo i víno). Dvě třetiny jmen v onom roce jsou německá. Už v roce 1787 se uvádí zdejší léčivý pramen, u nějž byla později postavena restaurace. Nejstarším zdejším spolkem byl chmelařský, založený roku 1869. V roce 1925 zde byla postavena vodárna Ústředních elektráren, která dodávala vodu elektrárně v Ervěnicích.

V 16. století byl měšťan Jan Hoch, který pocházel z Tvršic, žateckým městským rychtářem. Roku 1875 se zde narodil Franz Ingrisch, který se stal zemským školním inspektorem v Brně. V roce 1921 žilo v obci jen 8% Čechů. Nejvíce obyvatel měly Tvršice roku 1930 – celkem 448. V roce 1991 zde bylo hlášeno 136 osob, o 40 méně než deset let předtím. (zdroj: OA Louny)

Pamětnice vzpomínají

Paní Vilemína Kučerová pochází z Velichova. Do Tvršic se dostala těsně po válce, kdy byl majetek manželů (tatínek Čech, maminka Němka) sice zkonfiskován, ale kvůli českému příjmení rodinu na poslední chvíli odvezli ze sběrného tábora do Tvršic na práci. V obci ještě žili němečtí občané. Někteří dosídlenci Němce vyhnali a „jen přiložili do kamen a bydlili“, jiní byli slušnější. Pekařství přebral pan Vondra, později se přestěhoval do Mostu a pekárna zanikla. Kovářskému řemeslu se věnoval mistr Vtípil. Koloniál bezprostředně po válce provozoval Vladimír Blecha, později si obchod vyhlédl Václav Holec z Volyně a živnost převzal. Do mlýna se jezdilo do Trnovan. Původní hospůdka bývala na břehu řeky poblíž parčíku s květinami, palmami, vzácnými stromy a keři. Paní Kučerová zde vzpomíná na několik vývěrů minerální vody. Po parčíku není ani památky. Dřeviny dal vykácet tehdejší předseda staňkovického JZD. Prý neměl stromy rád. Novou hospodu a sál pořídili Tvršičtí přestavbou staré německé stodoly. Bývala tu velká vodárna, kde se čistila říční voda pro ervěnickou elektrárnu – dodnes odsud vede potrubí. Pracovali zde čtyři muži. V roce 1948 vodárnu střežili milicionáři. Dnes je zcela zlikvidována a vodní nádrže zasypány zeminou. V prostorách vodárny je umístěn sklad.

V padesátých letech do družstva museli všichni. Odevzdávky byly příliš nelidské. Ani platy v družstvu nebyly vysoké. Ženy dodnes vzpomínají, jak chodily s putnami a rozhazovaly „prášky“.

Jako všechny vesnice u Ohře byly i Tvršice sužovány povodněmi. Paní Emilka Vodňanská přišla z Volyně z vesničky Noviny České. Uvádí, že jednou vystoupila voda až k silnici a ryby vyplavaly k domku. Nejhorší povodeň přišla jednou v létě. Voda sklidila rybíz i angrešt. V zahrádkách u řeky se v bahně plácalo množství ryb. Pro vysoký nános bahna nešly vyprostit a všechny uhynuly. V máji roku 1947 bylo již tak teplo, že se občané v Ohři koupali. Chlapci stavěli před stavením pro každou dívku břízku. Muzikanti chodili od domu k domu. Za taneček dal tatínek děvčete láhev. Prvomájový večer se slavil na sále, kde nechyběl harmonikář a kytarista, protančila se celá noc. Paní Kučerová vzpomíná: „Bývalo tady veselo, zábavy, plesy. Teď máme všecko, jenom ta radost je pryč.“

V roce 1948 byla slavnostně otevřena nově vybudovaná škola. Tvršičtí ji postavili velkolepou a krásnou. Ředitelkou se stala obětavá kantorka paní Kroftová. Nejen vyučovala, ale připravovala s dětmi i různá divadelní a taneční vystoupení. Postupem času dětí ubývalo a prostorná čtyřtřídka se nevyplácela. Mohutný objekt školy byl využíván pouze pár týdnů do roka jako ubytovna pro česáče. Význačnou poválečnou kulturní osobností byl učitel Najbrt. Učil sice v Žatci, ale jako vášnivý fotograf věrně zdokumentoval život padesátých let. Jeho manželka pracovala v místní školce. Aktivní byly organizace hasičů, Červeného kříže, Svazu žen. Obyvatelé nejčastěji pracovali v zemědělství, někteří dojížděli do Žatce do šroubárny, někteří do „škatulkárny“. Pár se uživilo na dráze. Původně byly v Tvršicích dvě železniční zastávky – na začátku a na konci obce. Později si občané vystavěli vlastní nádraží. Za JZD vyrostla za vsí sušárna chmele. Pan Holub ze statku založil v Selibicích (v současnosti již zpustošený) sad. Nedaleko najdete vytěženou zrekultivovanou pískovnu a malý důl na kaolin. Vodovod i veřejné osvětlení funguje. Hospoda ve Tvršicích patří panu Bečvářovi a je otevřená. Koloniál v současné době nefunguje. V objektu tanečního sálu je dnes (r.2008) v pronájmu truhlárna pana Trochymčuka ze Staňkovic. Objekt je majetkem obce. Obyvatelé Tvršic chodí nakupovat do blízkých Staňkovic, případně jezdí autobusem či vlakem do Žatce nebo Postoloprt. Tvršice patří ke Staňkovicím. Současný starosta Bartoň po svém opětovném zvolení ve volbách 2006, navrhl občanům Tvršic, aby si zvolili své zástupce do osadní tvršické komise. Tato komise by zastupovala Tvršické při jednáních zastupitelstva a vznášela by požadavky občanů Tvršic. Tvršičtí občané této možnosti nevyužili. Své požadavky a přání sdělují obci jako jednotlivci. OÚ nechal instalovat u řeky stůl na ping pong. Probíhá postupná rekonstrukce chodníků. Z rozpočtu obce bylo hrazeno občanům připojení k internetu. Prostřednictvím dodavatelské firmy obec zajišťuje také odvoz odpadů od domů občanů. V letošním roce provedl OÚ plošnou deratizaci – občané dostali zdarma návnady s jedem proti hlodavcům. Tvršičtí mohou také využívat služby staňkovické knihovny na donášku knih knihovnicí Jahelkovou. Někteří starší občané využívají také služeb pečovatelky sl. Grossmannové z Domu s pečovatelskou službou ve Staňkovicích.

Použitý zdroj :  OBEC STAŇKOVICE: Kronikářka Jahelková Sylvie, Vývoj obce Tvršice